Austrálie - Victoria

Tower Hill, Warrnambool, Port Campbell, 12 apoštolů, Great Ocean Road, Melbourne

      fotky Victoria              videa z Victorie     

Pak jsme již pokračovali dále. Přejeli jsme do dalšího státu a to do Victorie. Označovala to pouze malá modrá cedulka. Čas se opět posunul o ½ hodiny, takže oproti domovu jsme měli časový posun již 10 hodin.

     Projížděli jsme lesnatou zvlněnou krajinou, rostly zde hlavně pěstované borové lesy s perfektně udržovanými borovicemi všech výšek.  Daly by se tu pořídit krásné vánoční stromky.

    Měli jsme ze včerejška přes internet zarezervované ubytování ve Warrnamboolu. Před ním kousek je rezervace Tower Hill, která je opět na dně kráteru. V průvodci psali, že nejlepší to tam je za soumraku, tak jsme se tam ještě stavili. Hned kousek vedle jezera se páslo stádo klokanů, koukali se po nás, ale ani jsme jim moc nevadili. U parkoviště jsme objevili na stromě koalu. Seděla docela nízko, byla vzhůru se a různě se tam protahovala. Taky jsme tam viděli několik emů a plno králíků.

    Ve Warrnamboolu jsme byli již za tmy, ale motel jsme našli.  Vláďa se tam musel trochu dobývat, již měli zavřeno. Dostali jsme úžasný apartmán - obývák s kuchyňkou, ložnici, samostatný záchod a koupelnu s pračkou, to vše za 80 $. V ceně bylo i wifi a signál byl perfektní.

12.12.

    Ráno jsme se zastavili u města na starém hřbitově, kde byli pohřbení skoro samí Irové a někteří z nich byli původní přistěhovalci. Na náhrobcích byli vždy napsáni pozůstalí a jejich vztah k mrtvému. Měli tam krásné náhrobky, řada z nich byla s irským křížem v kruhu.

    Pak jsme se ještě podívali znovu do Tower Hill. Klokani již u jezera nebyli a skoro jsme je neviděli. Panda také zmizela, na jezerech plulo plno ptáků, pobíhali králíci a chodili emuové. V centru bylo informační středisko, tedy spíše prodejna suvenýrů, koupili jsme tam pěkná trika.

    Pak jsme pokračovali podél hodně skalnatého a rozeklaného pobřeží. Tato oblast je národní park Port Campbell. Nejprve jsme zastavili na vyhlídce Bay of Islands, odkud bylo vidět několik ostrovů ohlodaných příbojem, Zastavovali jsme i na dalších značených vyhlídkách, všude byly krásné výhledy  - Crofts Bay a Bay of Martyrs.

    Další zastávka byla Grotto – bylo to skalní okno kousek nad mořem. Scházelo se k němu po dřevěných schůdkách, do okna asi občas vnikají vlny. Další zastávka byl London Bridge, byl to původně dvojobloukový most vystupující do moře. Jeho vnitřní oblouk však v roce 1990 spadl, tak z něj zůstal pouze jeden oblouk jako samostatný ostrůvek. O kousek dál byl další oblouk přímo u břehu, občas jím protékaly veliké vlny.

    Z jedné vyhlídky bylo vidět na vesničku Port Campbell umístěnou v zátočině okolo ústí řeky. Podle této vesnice na nazývá celý národní park. Vesnička byla složená z malých domečků. Stavili jsme se tam v infocentru a já si tam řekla o mapičku a dostala jsem docela podrobnou.

     Pak jsme se zastavili u Loch Ard Gorge. Je to uzoučká zátoka, u níž v roce 1878 ztroskotala loď Loch Ard s přistěhovalci. Na konci zátoky se zachránili z celé lodi pouze dva mladí cestující,  je tam totiž na konci převis s krápníky a krásná písečná plážička. Psali tam ale, že se tam nemá koupat kvůli zrádným proudům stahujícím do moře. Nad útesem byl zbudován hřbitov obětem z lodi.

    Hlavním lákadlem celého pobřeží a povinnou zastávkou pro všechny cestovky (ostatní vyhlídky asi míjejí) je 12 apoštolů. Je to 12 skalek trčících z vody kousek od divokého pobřeží. Parkoviště bylo na druhé straně silnice od pobřeží, k vyhlídce se šlo podchodem. Chodily tam davy lidí, bylo tam hodně Japonců. Mohlo se jít na dvě vyhlídky, jedna byla na poloostrůvku, z něhož bylo vidět na obě strany a na kterém byla skalka vypadající jako hrad. Z apoštolů jich stojí prakticky pouze 10, jeden je hodně mrňavý a další v roce 2005 spadnul a zbyl z něj pouze nepatrný zbytek.

    Pak jsme pokračovali po Great Ocean Road směrem na Melbourne. Projížděli jsme národním parkem Otway s divokými borovými lesy, silnice se hodně klikatila a stoupala a klesala. K mysu Otway jsme raději nezajížděli, bylo by to docela zdržení. Na Lavers Hill jsme se stavili v občerstvení, dali si tam levně kafe a nějaký masový závitek.

   Od městečka Apollo Bay vede silnice přímo po břehu moře, je z velké části vytesaná do skály nebo vede po mostech. Nedalo se tam bohužel prakticky zastavovat ani předjíždět. Lepší je tuto trasu jet obráceně od Melbourne, z té strany jsou lepší výhledy a občasné možnosti zastavit. Ve městě Lorne stojí brána s vjezdem na Great Ocean Road a pomník stavitelům silnice, což jsou sochy dvou mužů s nářadím. Za Anglesea se silnice odklonila od moře do Geelongu, odkud vedla do Melbourne dálnice. Nebyl na ní nijak hustý provoz a platilo na ní omezení jízdy pouze na 100 Km/hod. Na takhle dobré silnici to bylo poměrně zbytečné – z Darwinu jsme mohli po obyčejné silnici uhánět 130 km/hod a tady…

   Průjezd přes centrum Melbourne vede přes ohromný most přes zátoku a pak tunelem. Tento úsek měl být placený, tak jsme čekali, že někde budou turnikety a že tedy něco zaplatíme. Nic tam však nebylo. Údajně tam auta jezdí na nalepené známky a pokud jsme jí neměli, tak nás asi vyfotili a mohla nám hrozit pokuta. Nic se však nestalo, možná uplatňovali pokutu na půjčovně aut.

    Ubytování v Melbourne jsme měli zajištěné u Vláďovy  vzdálené tety, která sem přišla v roce 1969. Měla baráček ve čtvrti Forest Hill, bez problémů jsme to našli. Skoro celé Melbourne je tvořeno malými přízemními domky, jen uprostřed je menší centrum s výškovými domy.

13.12. úterý

    Dopoledne jsme se byli s tetičkou podívat na místní hřbitov. Byl zde pohřbený Vláďův strýc Míla Jenčík a druhý strýc Olda Kozák, tetiččin manžel. Jenčík měl pouze jednoduchou desku v trávě. Za destičkou byla prohlubeň, do které se daly vložit květiny. Olda Kozáků měl klasický náhrobek. Zajímavé na tom bylo, že v jeho sousedství byli pohřbeni Arabové, Číňani a různí Evropané. Jen židovská část byla zvlášť a byl u ní krásný růžový sad. Celý hřbitov byl krásně udržovaný, vypadal jak botanická zahrada. Na hřbitově byla také fontánka a vodopádky, prodávali tam i občerstvení.

   Pak jsme se jeli podívat do centra města. Náš synovec Peter, který už je ale rodilý Australák a neumí ani slovo česky, se ptal, zda máme GPS, abychom to našli, já mu na to řekla, že jí mám v hlavě. Zaparkovali jsme pod mrakodrapem Eureka, v němž v 88. patře byla vyhlídková plošina, lístek na ní nás stál 17,5 $. Byla z ní perfektní kruhová vyhlídka na skoro celé Melbourne a mořský záliv u něj. Za další příplatek se dal koupit výstup na plošinu se skleněnou podlahou. Účastníci tam museli chodit napojení na lana a oblečení do nepromokavých kombinéz. Nám však stačila vyhlídka přes stěny. Na vyhlídce nás slyšela mluvit jedna slečna a hned se k nám hlásila, protože to byla Slovenka. Vláďovi vypověděla poslušnost jeho kamera, byl z toho celý otrávený a snažil se ji neustále nějak rozchodit, ale nepodařilo se mu to.

    Od mrakodrapu jsme přešli řeku  Yarra  po cikcakové lávce na druhou stanu a ocitli se tím ve starším centru. Hned za řekou bylo nádraží, šli jsme pod ním podchodem, který byl rozdělený plotem, část byla volně přístupná, část byla pouze pro uživatele dráhy, dalo se tam projít pouze přes turnikety na lístek. Za nádražím je stará hlavní třída Flinders Street, na níž stojí mohutná novogotická katedrála Sv. Petra. U břehu řeky byl v supermoderní šílené budově městský úřad a informace. Pokoukali jsme po mrakodrapech a jeli zpět k tetičce.

    Večer jsme uskutečnili s pomocí |Petera internetové skypové spojení s tetiččiným bratrem v Čechách. Byl to ni i pro její dceru Janu docela šok, neviděli se 17 let. Večer nám tetička vyprávěla o jejich životě v Austrálii a ukazovala staré fotky. U její dcery Jany na stěně Vláďa objevil na stěně svatební fotografii jeho a Janina společného pradědečka Aloise Jenčíka. To byl pro něho úžasný objev, hned si nechal fotku Peterem oskenovat.

 14.12 středa.

    Na radu příbuzných jsme se jeli podívat do národního parku Dandenong, což je výletní místo Melbourňáků. Jsou to zalesněné kopce, kousek východně od města. Měli tam vyznačené okruhy pro zdraví, každý tam mohl absolvovat 1000 kroků. Řada lidí sportovně oblečených tam vyrážela rychlým krokem do lesa. My se jen trochu prošli mezi ohromnými kapradinami, které vypadaly jak z třetihor. Viděli jsme tam plno kakadů a ohromné maxiledňáčky. Vláďa zkusil filmovat mobilem a výsledky z toho nebyly zase až tak špatné.

   Pak jsme popojeli do zahrad Alfreda Nicolase. Zadarmo se dalo jít do arboreta. Byl to zřejmě kráter, protože se scházelo z kopce k jezírkům. Všude rostly krásné magnolie a plno zajímavých stromů.

   Zastavili jsme se v jedné vesničce zaměřené na domácí turisty, v níž měli pár krámků se suvenýry. V jednom krámku jsme narazili na dřevěné kasičky v podobě zvířátek vyrobené naším kamarádem Eifelem. Prodávali je tu za 20 $. On je prodává asi za 140 Kč, ale k tomu se připočítává drahá doprava do Austrálie.

   Brzy odpoledne jsme se vrátili k tetičce, rozloučili se s ní a vyrazili směrem na sever k Sydney. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se dostali na výpadovou dálnici Hume Highway, raději jsme nechtěli jet po okružní placené dálnici, kterou bychom z města vyjeli mnohem snáze.

    Kus od Melbourne mělo v městečku Kilmore být tramvajové muzeum, ale nenašli jsme ho, nikde to nebylo značené.

zpět Austrálie

Severní teritorium                  Jižní Austrálie               Nový jižní Wales